Živel

K plamenům vztáhnu svoje dlaně

ať síla ohně do mne proniká

jeho žár splní mé přání tajné

-(ať slova má zní jako od básníka)-



Do dlaně sevřu také hrst země

je matkou nám všem,tak je také má

dnes její síla koluje ve mně

-(...a až tu nebudu,též obrátím se v prach)-



Pak do proudu vody své ruce vnořím

-(kéž,jak voda,čistou i duši mám)-

svěřím jí strach a žal,vždyť teče k moři

a tak i mé strasti snad odnese v dál



Vítr mi slzy osušil jemně

-(letět tak s ním a mít k tobě blíž...)-

však,byť bys své ruce sevřela pevně

mě,jako ten vítr,do nich nechytíš....

Tomáš Mareček – Kiwi

Kategorie Poezie