Vždyť je to jen hra

Je sobota.

Sedím doma a hraju karty.

Sama se sebou.

Ta smutná křížová dáma, jsem já.

Ten krutý křížový král je můj otec (který mi kvůli pětce z chemie zakázal jet s váma).

Vy jste v mé hře dostali role srdcových dam a srdcových kluků. (A ve skutečnosti čistíte na Šumavě les. Asi se začnu učit i tu chemii.)

Hraju dál a držím vám palec, abyste vyhráli. (Ve mě jste vyhráli už dávno.)

Křížový král mě hlídá (s domněním, že se učím, ale já jsem stejně duší u vás, i když tělem, bohužel tady).

A já si hraju karty.

Sama se sebou.

A snažím se nepodvádět.

Vendula Filipová – Borůvka

Malý Trapsavec