Vločky

Každej z vás se už určitě dostal do pořádný chumelenice. Nemusela to bejt zrovna sněhová bouře, ale takový pěkný hustý sněžení. A právě v takovýmhle nadělení – zkusili jste si už někdy nerozevřít deštník nebo nenasadit kapucu, ale naopak pozvednout hlavu k nebi a vnímat ten »hukot«?

   Vždyť to, před čím se všichni kryjeme a schováváme, jsou jen nadejchaný něžný vločky padající z nebe k zemi. A jak se předváděj, než nadobro skončí svůj let – je to vlastně taková spartakiáda. Vlastně něco víc, protože je to mnohem dokonalejší. Když vítr zavelí jedním směrem, všechny ihned uposlechnou a v pravidelných odstupech buď zrychlují nebo zpomalují, nebo zas podle větru změní směr. Nejlepší je, když vítr zavelí něco jako škatulata hejhejte se – to pak nastane dokonalej zmatek, vločky vyváděj jak zběsilý. Sice by se dalo namítnout, že taková vločka, když dopadá na zem, měla by už bejt vlastně dospělá, má nejvyšší čas, tedy i rozumná. Ale to od nich nikdo nemůže chtít. Vždyť jsou to vločky a ty jsou prostě rozpustilý – jak duchem, tak svou podstatou. Proto, když dostanou tu možnost, snaží se jí využít co to jde a pořádně se vyblbnout. Nemůžou totiž vědět, jak nakonec skončí. Může se stát, že spadnou někomu na kabát a za chvilku se rozpustí, nebo se usadí na chodník a budou za chvilku smeteny spolu s prachem na nějaký úplně odstrčený a nedůležitý místo. V tom lepším případě se jim může stát, že přistanou na střechu nějakýho domku, pokud' možno v malý vesničce. Pak maj totiž úžasnej výhled do okolí, můžou pozorovat ten cvrkot kolem. Pro vločky tzv. společenské je určitě nejlepší dostat se mezi kolegyně, ze kterých v nejbližší chvíli děti vyrobí sněhuláka – jsou pak natěsnaný spolu s ostatníma a jsou navíc obdivovány. Pro vločky samotářky je ale asi úplným blahem dostat se do lesa, dosednout na větev krásně rostlé borovičky a nebo třeba jen pařezu a vnímat to zimní zasněžené ticho. A tu a tam třeba zahlídnout něco živýho, v klidu si to prohlídnout, jak ničím a nikým nerušený splývá s okolím. Prostě jen sedět, dívat se a žasnout.

Petra Mašanská

kategorie Próza do 23 let