Věřím

Věřím, že pouhý list trávy není méně než denní konání hvězd

        a že mravenec je stejně dokonalý

    a také zrnko písku a vajíčko střízlíka

    a ropucha je veledílem dokonalosti

    a ostružina by mohla zdobit nebeské sítě

A každý nepatrný kloub mé ruky zahanbí složité stroje

a kůň žvýkající se svěšenou hlavou předčí nádherné sochy

a myš je takový zázrak, že stačí ohromit miliony nevěřících

Marný je spěch nebo ostych

        marně vyzařují sopečné skály svůj dávný žár,

            abych se k nim nepřiblížila (a nepřiblížím)

Marně se oceán choulí ke dnu a velké ryby spočinou v hloubi

            Spěchám za nimi a vystupuji až k trhlině útesu

                Věřím, že je dostihnu, jednou, kdo ví...

Každá minuta vlahé noci mě uklidní

    Věřím, že ze zvlhlé hlíny povstanou milenci a lampy

        a květem a vrcholkem milneců vzájemný cit,

                který nadobro ovládne

        a až každý z nich nás oblaží

        a my navzájem jeho

Věřím, že pouhý list trávy není méně než denní konání hvězd

    A že z dobrých důvodů nechávám za sebou to,

                                        co je za mnou

                        ale znovu si přivolám cokoli,

                když po tom toužím – někdy to nejde

                    Ale věřit, věřit to jde

                    Snad...

Kateřina Novotná

2. místo v kategorii Poezie začátečníků