Už chápu brácho

Ty to bratře víš,

že sházíš mi

čím si dál

tím víc,

tomu,

pláči,křičím,

Tebe nenacházím,

jen sebe a tmu

a nic víc.

K tomu výkřiků pár,

několik žalmů

co rád bych Ti dal,

nic platno jsem sám

a sám.

Tvá židle,

Tvé knihy,

Tvůj talíř

i polštář,

pár indiánů

a rozehraná hra.

To tu zbylo

snad proto,

abych zjistil,

že jsem Ti měl být blíž

a obdivovat Tvůj smích

i když křivé zuby si měl.

Již nevadí mi,

že bratrství píšeš

s tvrdým y,

Tys věděl přece jenom víc.

Snad proto sis přál,

abych s Tebou

vyšel na stezku,

která nás měla zavést

do hor,strání,luk

a já to nepochopil,

protože jsem hňup.

I když je již pozdě,

přesto předstupuji

před Tvůj totem,

abych s Tvým stínem,

potom všem,

vystoupil na vrchol.

Odtud rozhlížel se

do všech směrů,

se slzami v očích

pokorně děkoval

že zde s Tebou

býti mohu.

Přestože více již

dělat nemohu,

do Tvého údolí

své děti přivedu…

Pavel Formánek

kategorie Poezie