Svatojánská

V předvečer ztichne krajina

květy se v lukách rozvoní

je slyšet jen ptáky v korunách

zem dýchá v tichém souznění

Pocestný na mezi usedne

zapomněl na své spěchání

oči své k nebi pozvedne

ze vsi zní zvonek klekání

Tuší jak kdesi na prahu

hospodář znavený usedne

i dobytek se přestal pást

vše jako v modlitbě ustrne

A zemský ráj to na pohled

mír se dá téměř nahmatat

v té chvíli kdy se končí den

než slunce začne zapadat

Náhle se stíny prodlouží

na nebi vzplane ohňostroj

vlaštovka stane se rorýsem

mouchy se změní v komáří roj

Z lesa se plíží mátohy mlžné

svým šedým pláštěm zahalí zem

na nebi vyjde hvězdička první

zároveň s měsícem

Noc to je paní tajemných tvorů

vládne těm skrytým životem

sluneční děti poběžte domů

nechte si každý zdát svůj sen

Až moc noci zbledne v hodině jitřní

v tom čase mezi vlkem a psem

zem v ranním chvění způsobí zázrak

zrodí se nový den

Gizela Hlavatá

kategorie Poezie