Součást

Nadechni se, zhluboka,

ať vnímáš, že jsme tu oba,

na stejném místě, právě teď.

Je to, jak bych to jen řekla,

kouzelnější než supernova.

Jak krásná je ta naše zem.

Můžou mě lákat do ciziny,

klidně ať klečí na kolenou,

ale já vím, že se neztratím,

i když prozkoumám výšiny

a cestu jinudy zvolenou.

I přes to všechno se vrátím.

Protože nikde jinde to nevoní

tak jako doma, ani moře ne.

Neláká mě ani cizí kultura,

protože jen český smích zvoní,

jak by měl, dopředu mě žene.

Tak právě zde začíná má túra.

Připadám si součástí něčeho,

co bych nazvala přítomností.

Jsem hlína a z ní roste strom.

Jsem dítětem, jsem stařenou.

Jako blatouch pokvetu s radostí,

než do mého stromu udeří hrom.

Barbora Kučerová

Kategorie Poezie do 23 let