Šerifka

Promiň , Frenku , ale někdo tě musel strčit. Naštěstí jsi byl rozhlednama posedlej, a tak si říkám, že se ti takovéj konec mohl líbit. A pokud ne, tak mi to neměj za zlý .

   Několikrát jsem ti naznačila, že může dojít i na nejhorší. Jen si vzpomeň. Třeba tuhle jsi mě přistihl, jak si zkouším tvoje kanady. Byly mi těsný, a tak jsem tě prosila, abys je rozšlápl. Jenže jsi mě neposlouchal. Byl jsi myšlenkama u své holky, která s náma nechtěla za žádnou cenu jezdit. Hned jsem pochopila, že budeš chtít kvůli ní odejít. Přitom moje ségra na tobě mohla oči nechat. Představ si, od chvíle, co jsem jí dala tvoje hodinky, pořád bulí. Možná je jí to málo. Řeknu ostatním a něco jí ještě přidáme, ale vážně nevím co. Neuraz se, ale všichni nadávali, že na tu dobu, co jsi s námi jezdil, sis toho moc nepořídil. Jo, abych nezapomněla – o tvoji usárnu jsem uspořádala osadní pětiboj. Ale nemusíš mít strach. Tvůj rekord z jarního, který byl za Tonyho, nikdo nepřekonal. Trochu mě to naštvalo. Věřím, že kdybys mohl, určitě by ses zeptal, co na to kluci. Můžu ti dát docela přesnou odpověď. Pochopili a právě ti kopou hrob. Reptali, proč tak hlubokej, ale vysvětlila jsem jim to. Nikdo z nás přece není zvědavej, aby tě objevil nějakej houbařskej šťoura.

   Frenku, sám musíš uznat, že z naší osady se kvůli cizí holce neodchází. Máme dost vlastních.

Miroslav Novák

1. místo v kategorii Próza nad 23 let