Ruku v ruce

Tuláci z uplynulých století

králové cesty bez cíle a nikam,

často si zamyšleně říkám,

zda moje myšlenky k vám někdy doletí.

Mne také žene nesmyslná touha

nestát a jít, i když je cesta dlouhá,

nohama hladit trávu měkkou,

před sebou sluncem ozářenou pláň –

jdu jako vy tou nekonečnou štrekou

a cítím ve své dlani vaši dlaň.

Toulaví jezdci na vagónech,

trampové zrezivělých kolejí,

kde pražce klepáním se zahřejí

a vítr píská song ve zdivočelých tónech,

v lijáku, mrazu, nepohodě

jeli jste cestou ke svobodě

a místo ní vás čekaly zas mříže.

Já život na trati už asi nepoznám

a vaše příběhy znám jenom z knížek

Proč tedy cítím v dlani vaši dlaň?

My, věčně nepokojní hledači

člověkem zapomenutého ráje,

snad dojdeme jednou do našeho kraje

po cestách z kamení a bodláčí,

tam, kam trempové vždycky dojít chtěli,

kde nikdy nejsi osamělý.

Vždyť víš, že jsou srdce, jež stejným rytmem tlukou

a lidským očím platíš stejnou daň

Tak když nad tebou všichni mávnou rukou,

ty stále cítíš v dlani něčí dlaň.

Iva Hubáčková-Synáková – Tapi

Zlatý Trapsavec (v kategorii Poezie pokročilých)