Neruším?

Kdo si všímá stínů

Když velký oheň hoří

Kdo poslouchá vánek

Když o slovo se rvou

Sobě sám se divím

A děsím hloubky moří

Proč poutá mě když slyším

Tak plachou větu Tvou

Proč uprostřed své písně

Byť jsem v té chvíli králem

Když všichni zpívaj se mnou

Proč zmlknu netuším

A v duchu sním, že křičím

Jsem blíž a nebo vzdálen?

Proč jenom já tu slyším

Tvé tiché: Neruším?

Rušíš jak Měsíc

Na cestě lesem

Bez jeho svitu

Už dávno kles‘ jsem

Rušíš jak hudba

Když tančím plesem

Rušíš svět rušíš

Však my to snesem

Přesto že je tichá

je mezi lidmi ráda

Jen její ústa mlčí

a oči vypráví

Tak samozřejmě umí

Obejmout kamaráda

Kdo slovy nechtě špiní

Jak vyprat ona ví

Nad argumentů válkou

Mé prapory vždy vlají

A večer často žádá

Ať hrají struny mé

A v pevnosti mých přání

Se touhy plaše ptají

A mají strach, že ruší

A strach uslyšet „ne“.

Ruší jak Měsíc

Na cestě lesem

Bez jejich svitu

Už dávno kles‘ jsem

Ruší jak hudba

Když tančím plesem

Ruší svět ruší

Však my to snesem

Jan Eret – Janek

kategorie Poezie oldpsavců