Naše generace

Ráno co ráno, každý den

pečlivě číslem označen

přesune pomalu svůj stín

a z premiéry zbyde splín.

Jak velké počitadlo roky

lhostejně přidávají sloky

svých básní prázdných jak ulita.

Sklenice věčně vypitá –

interiéry drahých hotelů

a vína starých, němých klášterů,

koberce z Persie, benátské sklo a lesky,

vybrané chování a zahraniční desky,

plakáty hvězd a řvoucí pop-music,

auta a letadla, láska jako cvik

a ještě váhy, mírka na city –

jak děkuji, že tohle nejsi ty.

Až budeme mít spousty peněz nazbyt,

až ušetříme na garáž a na byt,

až nakoupíš mi lustry z křišťálu

a zapomenu doma kytaru,

až vyměníme boty za rychlost

a deště budeme mít dost,

až budeme se dusit výtkami –

ne, to už nebudeme my.

Petra Hedvičáková

1. místo v kategorii Poezie začátečníků