... (Na silnici)

Na silnici ve svém auťě,

nejistoto, proklínám tě.

V koutku se strachem duše třese,

co s mostem, který neunese

tíhu vodní pohromy.

Zkouším se z mostu dostat znova,

dříve než dojde na má slova,

než se z hůry bouře snese.

Co s mozkem, který neunese

své vlastní vědomí.

Kola se znovu pohybují,

já nikomu nic neslibuji,

snad most se za mnou nezboří.

Až myšlenky se zmátoří,

já vlastní cestou půjdu zas.

Tužbám a každodenním přáním,

žádný člověk se neubrání,

v krajinách vlastní duše zbloudí,

jako ten žebrák v rohu loudí,

pohromy bývají i v nás.

Veronika Kovářová

kategorie Poezie do 23 let