Místo pro vandaly

(těžkej život trempíře II)

   Vraceli se do svého krásného červeného embéčka. Celá rodinka. Pusy modrý až za ušima a hrdě si nesli pugét borůvčí celej obsypanej modrýma bobulkama. Tak jak ty ubohý keříčky vyrvali s kořenama. Windy je člověk hubatej a život ještě moc nezná. Myslí si totiž, že dobro musí vždy zvítězit, zrovna jako ve Vinetouovi. A tak spustil cosi o plundrování přírody. Dlužno poznamenat, že ho otec rodiny s porozuměním vyslechnul. Pak, když se celý jeho ansábl naskládal na vypolštářovaná sedadla, zalezl za volant a než zabouchl dvířka, poznamenal s přehledem: „To chce klid, mladíku.“ A odfrčel si to pryč mezi stromy.

Večer vytáhli Windyho zpod převisu ochránci zákona. „Tady je táboření zakázaný, mládenče! Nečet jsi tabulky? Pro vandaly tu místo nemáme!“ Zaplatil tedy desetikorunu a šlapal si to pod hvězdama dál po tom našem podivným světě…

Vladimír Mátl – Balcar

2. místo v kategorii Próza pokročilých