Malé zamyšlení u Velké řeky

Když padne soumrak na Velkou řeku

          …a první plameny dychtivě olíznou smrková polena v pečlivě připravené hranici, když do tmy tlumeně zazní tóny trampské písničky, nejvěrnější přítelkyně jarních tahů, modrých letních nocí i jiskřivých hvězd podzimního nebe, naplní člověka pocit něčeho krásného, nesmírného a nepostradatelného. Kdesi daleko zůstal rámec města, blikající světlem reklam i lehká pokrývka s úzkostlivě čistým povlakem na pohodlné posteli.

    S prvními akordy kytary, s prvními slovy písničky vklouznou do duše romantické sny vyznavačů volnosti a dálek, tuláků prérie i bouřlivých moří, návštěvníků přístavních krčem, šťastných zlatokopů či drsných mužů Dalekého severu.

    Na lehkých křídlech romantiky, nejlevnější cestovní kanceláře Starého i Nového světa, prožijete dobrodružství, na která se nezapomíná.

    Trampská písnička… který vítr ji přivál do povodí Velké řeky, který vítr ji roznesl na horská úbočí, do zelených údolí, ke všem táborovým ohňům, planoucím i v nejzapadlejších koutech naší země.

    Je pozdě. Oheň pomalu dohasíná, celá osada už spí. Kdesi v dálce je slyšet houkání sovy, noční poutnice. Ohýnek je stále menší a menší, až zhasne docela. Stříbrný měsíc, čistý jako rybí oko, se vyhoupl nad mraky. Okolo něj tančí rej hvězdiček. Stále se předhánějí. Každá chce získat stříbrného tanečníka pro svůj nebeský valčík.

    Už také usínáš. Měsíc tě hladí stříbrným světlem a tobě stále zní v uších poslední akordy kytary a hlas, jenž ji doprovázel: „Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát…“

Lili Witti – LILINA

2. místo v kategorii Próza začátečníků