Krása

Krása je odlesk stříbra pavučiny.

Krásný byl sen. co k ránu se zdál.

Sen stal se kouzlem.

kde z přání jsou činy,

v pozadí kdosi mi na loutnu hrál.

Ve stínu zůstal, snad světla se bál,

chvěly se struny, hra prstů o hladiny.

Krása jsou kapky rosy na stráních

Krásné jsou bílé vlasy ve skráních.

Krásny a hrdý je let dravce,

útočí přímo, čistě, hladce,

bez přetvářky jak padlý sníh.

Krásný je led, než začne tát.

Přání, co tajně chceš si přát.

Oheň. co v nouzi bude hřát.

Slova, co krásně umí lhát.

Alena Kučerová – Alík

kategorie Poezie do 23 let