Kamarádi

Řekl jí: „Pojeď se mnou,“ a ona souhlasila: „Pojedu.“ Jeli. Na vandr. Na vandru řekla hrdě: „Mám ráda slunce“ a on dodal: „A já les.“ Dali dohromady své lásky. Ve vlaku jí navrhl: „Pojeď příště“ a ona řekla: „Ano.“

Týden uběhl jako voda. V sobotu pak vyprávěla: „Někdy jsem byla venku úplně sama.“ I on se trochu odhalil: „Já tak jezdil pěkně dlouho.“ Teď se pro změnu jeden bez druhého báli. A ve vlaku opět: „Tak za týden?“ „To víš.“

Pátek jako by si dával na čas. U ohně se jí přiznal: „Jsi dobrá kamarádka.“ Řekla skoro zklamaně: „Kamarádka?“ Zůstali jen kamarádi až do příště.

V noci foukal studený vítr. Zeptala se: „Chceš mě hřát?“ On odpověděl: „Jsi přece jen kamarádka.“ S údivem zavrtěla hlavou a divila se čím dál víc.

Týden ani neuplynul, když se potkali ve městě. Ona v krátké sukýnce: „Líbím se ti aspoň?“ Zarazil se: „Ale to přece nejsi ty!“ A tak zůstali oba udivení a zaražení. Jestli se ještě někdy potkají, už z nich nebudou ani kamarádi.

Jan Holeček – Johny

2. místo v kategorii Próza začátečníků