Já už jsem na to přišla

Tak už jsem na to přišla.

ZAPLAŤ PÁNBU

            a že to byla doba.

Co já to byla vlastně zač

Tak milá, veselá a prima

jsem byla

            byla??

                byla!!

Nó jó,

jenže kdysi,

        dávno,

            v nedohlednu...

a pak?

Ukňouraná, ubolená, uvzdychaná,

zlá,

do morku kosti zlá!

Tak to jsem teď.

já?

vážně?

Asi jo

a navíc protivná a plná výčitek a vzteku,

že nemáme nic

jen vlhké 2 + 0

a k tomu psa, co strašně sežere (a býval něco

                jako přítel –

                    Chlupáč)...

---

A dneska se mi zdálo

(fuj, to byl teda sen)

tys na zádech měl krosnu

a Honzík baťůžek (co dostal pod stromeček, kdysi...)

a Chlupáč štěstím bez sebe...

a šli jste a šli...

jen krok a krůček

ruku v ručičce

a mizeli jste pomaličku, neúprosně v rálce

a ani ON?

ani ten malý človíček se neohlédl... za mámou?

a pak jste byli jenom malé tečky na obzoru

a já tam stála...

sama

vrostlá do země

a oněmělá zoufalstvím...

A tak jsem na to přišla

KONEČNĚ

    a že to byla doba

co koukáš?

spad jsi snad z višně?

tak co bude?

Je pátek

        nebo ne?

Chlupáč i Honzík už jsou dávno na nádraží...

a dej mi ruku

prosím tě...

Věra Svobodová

3. místo v kategorii Poezie nad 23 let