Cesty (THE ROADS)

Na jaře cesty jsou jak zbrusu nová celta,

dotáhneš řemínek a kamsi schováš klíč.

Když potom do ohně přeteče ranní melta

víš, že zasáh tě ten nejněžnější bič.

V létě jsou žíznivé od sváženého sena,

kytky ti kývají, na zádech štípe pot,

vzduch horkem chvěje se jak duše polapená

a z výšky skřivánek ti zpívá jako z not.

Spadaným jehličím křehké jsou koncem října,

z dýmu a ze zlata dostanou svatozář.

Svěcením komínů se návrat připomíná

a občas potkáš se tam kde se nečekáš.

V zimě jsou tajemné a jaksi mimo krok,

sněhové plamínky v čas koled na horách,

řetízky drobných stop a krajky přes potok.

Pro změnu těšíš se na umetený práh.

Z asfaltu, z jehličí, ze štěrku nebo mechu

od města, od závor, od lesa, od posměchu

úzké i široké, či s lávkou jako vor,

vždycky však svobodné odsud až za obzor.

Johanka Benešová

2. místo v kategorii Poezie začátečníků