Čest osady

"Tak ty jsi kradl," Redyho hlas zněl nezvykle vážně. Že se trempové mezi sebou hádají, zda vstávat při Rose či nosit pouze usérny, je jev známý ba i z tisku. Že se občas nalejou či vzbudí veřejné pohoršení, už tu také bylo. Ale tohle? V davu to zahučelo, ruce se počaly nervózně chvět, případně v pěsti zatínat. "Tys kradl s radostí, úplně bez váhání," pokračoval šerif hlasem strašlivým. "Tremp a krade a z naší osady!" Načež se hlas zálesákův zlomil, v orlím oku se cosi zalesklo. Dav zíral. Šerif Redy, drsnej seveřan Redy, plakal.

Pravda, jsme všichni poněkud přecitlivělí a vzteklí. Za všechno může ten prokletý článek v Táborovém ohni. Jakási parta šílenců se pokusila žít jen z toho, co příroda poskytla. Vydrželi sotva pár dní. "Srabi," pronesl tehdy šerif Redy. "Bohdá nebude, aby český tramp z lesa utíkal kvůli kusu žvance!" Čili jsme tady. Už týden se potloukáme po Vysočině, živeni jen kořínky, houbami a neochvějnou hrdostí. Pocit je to povznášející, leč nezasytí. Teď se teprve odkrývají charaktery! Jen se podívejte na našeho kamaráda Krtka!

"Ano, kradl jsem," přitakává teď tiše. "Přiznávám, že jsem pracovitým mravencům ukradl kus rohlíku, jež vlekli neznámo kam."

"A sežral's ho úplně sám!" zařval někdo z davu vášnivě. Příslušnému jedinci kdosi mateřsky zacpal ústa obludně zeleným jablkem, takže přelíčení může pokračovat.

"Ano, kradl jsem a jsem tedy podle vás zloděj," deklamuje obviněný Krtek s citem. "Ale v tom případě jsem i hrdina, jehož sláva hvězd se dotýká, neboť jsem zabránil dnes ráno trojnásobné vraždě." Tvář mu zaplavila vlna uspokojení. "Ty tři mravence jsou totiž vyplivl."

Čest osady byla definitivně zachráněna.

Vladimíra Loydová – Jezinka

3. místo v kategorii Próza začátečníků