... (Budí tě ptáci)

Budí tě ptáci. To zklamání,

až otevřeš oči

a uvidíš za oknem svýho bytu

domy.

Domy místo lesa,

povlečenou deku místo celty,

bílej strop místo nebe nad hlavou.

Na město padá podivnéj stín.

Ten mrak přece nemá vypršet na střechy domů,

ne, nemá.

Ben se na tebe mlčky dívá

a věří ti.

Kapky deště vždycky padaly

do tvých vlasů a jeho srsti

za smutných, zatažených rán pozdního jara

pod stromem na kraji lesa.

Znáš tyhle rána. Znáš strom

pod kterým se pokaždý loučíš s jarem

díváš se na krajinu před sebou

a na těžký mraky na obzoru.

Kolikrát už jsi tam takhle seděl

déšť tiše a příjemně padal

a Ben se ti díval do očí a věřil ti.

Hana Jelínková – Aldebaran

kategorie Poezie do 23 let