Březnový sonet

Nejspíš nás jaro oklamalo,

když tály v ženských očích výzvy

a ozvaly se staré jizvy.

V srdci si šídlo s ohněm hrálo.

Slunce se ještě zapíralo.

Vlaštovčí roje zvolna přizvi

pod trámy opuštěné jizby,

kde smělé slovo nedozrálo.

Až křídel černé vlnobití

na jiskry slunce roztříští

a ve vlasech se střípky chytí

ty výzvám uhneš v bojišti.

A nezraněn v poklidném žití

na jaro čekej. Na příští.

Jiří Vídeňský

1. místo v kategorii Poezie nad 23 let