1973 · Poezie
Beze strachu
Lili Witti – Lilina
Poběžím vstříc
neúprosné a
umíněné samotě
uplakaného dne.
A budeme se
dívat,
jak kolem nás neslyšně
procházejí mokří kamarádi.
Ty
pak zvedneš ruku
a zamáváš
komusi, kdo
v dálce
namaloval oblohu
na modro.
Dělá, že tě
nevidí.
Potom se přikryjeme
jehličím,
dáš mi pusu
a budem čekat
až klidná noc
půjde okolo.
A až nám do
spaní
zazvoní svítání
budeš rád
že je hezký
den
Lili Witti – Lilina
3. místo v kategorii Poezie pokročilých