Babí léto

Tak pojď ven, vždyť je babí léto

Slunce rozjasní tvé bledé tváře

Tak pojď ven a všem, řekni, jaké je to

Když do očí ti svítí jeho záře

V září šustot listí začíná

Co nenápadně padá stromům dolů

Po suchém létě vše dech nabírá

I já jej mám, tak nechoď ještě domů

Duha v říjnu větve stromů halí

A zvolna na nás prší spolu s listím

Mám radost, jako když jsme byli malí

Že každý podzim babí léto jistí

V listopadu stromy ztrácí šaty

Stydí se, tak do mlhy se noří

Za deště vzpomínám na slova táty

Jak říkal, podzim nejen zlatem hoří

Tak pojďte ven, vždyť je babí léto

Slunce hladí rozesmáté tváře

Tak pojďte ven, ať sami víte jaké je to

Když nám v očích svítí jeho záře

Martina Nejezchlebová – Malvi

Kategorie Poezie