Jarní jitro

Jitro již první něhu rozdává

ve chvílích jeho měnivých,

vlažný dotek vánků nám mává,

láká nás do cest slunečních.

Je krásné sluneční jarní ráno,

krajem provívá teplý jas,

vzdech toužebně šeptá svoje ano

co v ranních cestách tušíme v nás.

Jaro pro nás kvetoucí náruč snáší,

v zasnění tou cestou v dálku jdeme,

to kolem větve jív a lísek raší,

hřeje nás jarních dnů slunce rozzářené.

Stříbrná bystřina se leskne podle strání,

v tichu zní nám písní jara s ozvěnou,

kraj novou něhou září k zulíbání

a ztrácí svoji barvu zimní šedivou.

Míla Kotrbatý

kategorie Poezie nad 23 let