Snění

Je krásné snít o světech vzdálených,

až za oceány kdesi ztracených.

O šumění palem štíhlých na pobřeží,

když vlna za vlnou v příboji běží.

Omamná krása hroznů orchidejích květů.

a tajemný třepot duhových křídel kolibříků.

Krkolomný reje velikých krasavců motýlů,

ty barvy jejich křídel popsat nemám sílu.

V dálce na obzoru bílý parník houká

a z komínů monzun mu dým fouká.

Milostné tahitské písně teplou nocí znějí,

pak dvojice s věnci květů do tmy odcházejí.

A láska volná, šťastná, divoká,

pod mihotavým třpytem hvězd propuká.

Ta má noc snů k zaplacení není

i když dost smutný je probuzení.

Přesto mi ono snění stojí zato,

proti němu nic není i zlato.

Bohatství vzít mi může zloděj každý,

ale sny, ty nevezme mi žádný!

Jan Placek – Ledňáček

kategorie Poezie nad 23 let