Daleko v cizině

V svět vyhnala mně tulácká duše

a prosby milé zněly mi hluše.

Teď v džungli dusno i smutno je kolem,

papouši pestří křičí chraptivým sborem.

Vodopád bouřlivý do tůně buší ,

daleko od Tebe, tu v pustý buši.

Girlandy květů omamnou vůni až dusí,

tulák však stále dál jít musí.

Dálka neznámá ta stále láká,

jak teplo jižních krajů tažnýho ptáka.

Jen v snech když nocí září jižní kříž.

mi v náruči milá má býti smíš.

Věz, už jen dva světadíly,

tak blízko už je k cíli.

Večer když plachty lodi se dmou,

na Tebe myslím drahou milou svou.

Když do vln na odraz měsíční hledím,

Tvůj obraz mihotavý krásný vidím.

Věř drahá jednou se vrátím, jistě-snad,

nejen dálky i Tebe mám moc, moc rád.

Jan Placek – Ledňáček

kategorie Poezie nad 23 let