· trampská literární soutěž ·

Povídky a básně od ohně, pro všechny, kdo umějí slyšet les.

52. ročníkuzávěrka 28. února 2026vyhlášení poslední květnový víkend, u ohně na tábořišti

Trapsavecké Miniatury č.78 – Jiří Mika – Bacil – JEDU VEN

Tak se mi podařilo po delší době objevit a přesvědčit Zlatého Trapsavce z časů již nějakou dobu minulých. Vždyť Jiří Mika – Bacil získal Zlatého již v roce 1982. Ostatně, osmdesátá léta jsou ta, kdy tvořil a soutěžil. Pak se nadlouho odmlčel, a když jsem ho před nějakou dobou kontaktoval, tehdy vydání sbírky odmítl pro svou velkou pracovní příležitost. Situace se ale změnila letos, kdy odešel do důchodu a sám se mi ozval, že je připraven na sbírce začít pracovat. A tady ji máte.

Tak se mi podařilo po delší době objevit a přesvědčit Zlatého Trapsavce z časů již nějakou dobu minulých. Vždyť Jiří Mika – Bacil získal Zlatého již v roce 1982. Ostatně, osmdesátá léta jsou ta, kdy tvořil a soutěžil. Pak se nadlouho odmlčel, a když jsem ho před nějakou dobou kontaktoval, tehdy vydání sbírky odmítl pro svou velkou pracovní příležitost. Situace se ale změnila letos, kdy odešel do důchodu a sám se mi ozval, že je připraven na sbírce začít pracovat. A tady ji máte.

Najdete v ní šest čistokrevných povídek, včetně těch oceněných v Trapsavci, jedno takové zamyšlení, Přebralovu předmluvu a Dewiho ilustraci.

Vzhledem k tomu, že je autor tohoto sborníčku, vychází v podedici Zlaté Legendy. Nezbývá, než si tuto zajímavou a povedenou sbírku přečíst a přitom si povzdechnout, že je škoda, že autor již do naší soutěže nepřispívá.

Ukázku přikládám.

Hafran

Jedu ven!

Protáhnu krok a pustím se rovnou k nádraží. Je páteční podvečer, ulice nabité lidmi, hlavy, těla, ruce, nohy proudí jako zpěněná řeka, jako kdyby město zachvátila povodeň. Razím si cestu tím veletokem, prodírám se mezi lidmi a trpně snáším jejich pohledy, které mě zkrápějí jako vodní tříšť. Copak jste nikdy neviděli jet někoho ven? Zelenou bundu s kapucí, odřené manšestráky, kanady, čapku na hlavě a šátek kolem krku? Na hřbetě torna, pečlivě zabalená, úzká a tuhá, jako když ukazovák ruky drží na hmatníku kytary akord barré. A rázující čapí nohy, dlouhé, hubené, pospíchám, pusťte mě, prosím, ustupte, pospíchám na vlak.

Konečně jsem pryč z centra. Dav prořídl, povodeň se vsákla do pórů sídliště. Jde se mi dobře. Jde se mi lehce a volně. Snad jen šňůra kolem pasu mě trochu svírá.

V jednom místě je ulice rozpáraná dlouhým výkopem. Vejdu do vozovky, na chodníku jsou vyskládané roury. Parta capartů si tu hraje, házejí do trub kamínky a napjatě poslouchají, komu doletí nejdál.

„Kam jdete, pane?“ pokřikují na mne.

„Jedu ven,“ odpovídám.

„Kam ven? A to takhle?“

Jak jinak? Jak jinak bych měl jet ven? Takhle jedu, caparti! …………………………………

O Trapsavci v pár větách

Trapsavec je trampská literární soutěž — už přes padesát ročníků. Scházíme se u ohně, čteme si nahlas, tiskneme sborníky a předáváme dřevěné Trapsavce. Autoři, porotci i kamarádi jsou tu doma.

Novinky můžeš sledovat také na Facebooku ve skupině TRAPSAVEC.

TRASA — trampská fotografie a grafika

Trapsavecký deníček od Kavčete

„… píšeme to, co bychom si u ohně rádi sami poslechli.“