Probuzení - Rosičová Natálie

Ráno budí mne hřejivý chlad,

co sedá mi na víčka zavřených očí

a všechny sny, na které chtěla bych vzpomínat

letmo a spěšně s myslí se loučí.

Na stěně stanu kapky mého dechu

jak perly azurových moří

a pod hlavou měkké duchny z mechu,

vlídné ke každému, kdo na ně svoji hlavu složí.

Zde v lese chlácholí mne tenký hlásek samoty,

laskavý šepot duchů dávno mrtvých víl.

Volají na mne z koutů věčné nicoty,

z hrobečků, jež kdysi pokryl černobýl.

V šepotu víl a klidném zpěvu ptáků

posnídám to, co les nám zanechal.

Sbalím stan, batoh, zbožně vzhlédnu k mrakům

a vstříc cestě do soumraku vyjdu s klidem dál.