OHLASY - Recenze - Miky Marusjak - Kavčina nová detektivka

OHLASY

Nakladatelství Rodocapsa, Jaroslavy Šálkové - Kavčete, vydalo další detektivku MRTVÝ VE SKLEPENÍ, ze série Zločiny v chatové osadě. Autorka, držitelka tří Zlatých Trapsavců, zúročila své psavecké zkušenosti a příběh literárně, řemeslně zvládla napsat z bravurou sobě vlastní. Děj postupuje svižně vpřed, bez zbytečných banalit a je okořeněný humorem.

Jako v každé správné detektivce, hned na začátku, se dozvídáme o nálezu mrtvého, tentokrát muže ležícího ve spacáku, s páskem od pánského koupacího pláště kolem hrdla, ve sklepení pod hradní zříceninou. Setkáváme se opět s Olivou Foglovou, majitelkou staroosadní chaty První hlídka a jejím věrným teriérem Vacínkem. Samozřejmě nechybí kriminální vyšetřovatel kapitán Kroucký, který žádá Olivu o pomoc při pátrání. Seznamujeme se s bizardními, trochu senilními postavami starých zálesákůa traperů na Staré osadě. Defilují další osoby jako docent Jeřábek, malíř Kotík, jeho nová modelka Bedříška se svou maminkou Ilonou, tajemný Banjo Jack nebo podivínský starý Karbulka, věčně bojující proti chalupářům z Prahy. Všichni prožívají své minipříběhy, které vůbec nenarušují a nepřetrhnou hlavní červenou nit děje, pátrání po pachateli zločinu, naopak celé vyprávění oživují. Jedná se o čtení plné zvratů až po nečekané rozuzlení.

Nejsem žádný literární kritik, ani neumím psát literární recenze, proto připojím pouze své osobní postřehy a pocity. Kavče napsala Trapsavcem snadno a rychle, příručku pro začínající povídkáře. V detektivce Mrtvý ve sklepení, můžeme rady a zásady z příručky posoudit při zdařilém praktickém literárním uplatnění. Neotřelý popis počasí, který se opakuje v každém novém dnu, uvede rychle čtenáře do děje a prostředí, stejně jako například popis cesty na Starou osadu. Osoby si lépe přestavíme, když víme jaké mají oblečení, výrazy tváře, účesy, vlasy, oči…, tohle vše autorka dokáže mistrně vystihnout. Důležitá je znalost prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují. Kavče má také dobře odpozorováno dokonce i chování a dovádění smečky psů různých ras, popsané při návštěvě Olivy na Staré osadě. Nechybí smysl pro detail, dovídáme se, že teriér Vacínek spává „na patchwortové dečce“. Zdrobněliny působí většinou v povídkách rušivě a jaksi nepatřičně. Kavče je správně dávkuje, jsou na místě a výstižné „…Vacínek jí vyskočil na klín, a radostně ji objímal bílými packami. Snažil se ji čeníškem a růžovým jazýčkem pusinkovat obličej, nemohl se nabažit štěstíčka, že je zase s paničkou.“Pro větší spád děje napomůže střídání dlouhých a krátkých vět, stejně jako přímá řeč, jak můžeme z textu vypozorovat. Kurzívou psané citace vyšetřujícího protokolu nebo dopisu, k tomu rovněž přispívají. Navíc celý příběh je prodchnut neotřelým humorem.

Mrtvého ve sklepení, by si měl přečíst každý psavec, jako inspirativní poučení o mistrném zacházení s jazykem a textem. Nemyslím si, že by jsme na základě toho, měli nyní psát všichni „a la Kavče“, každý si můžeme najít svůj vlastní styl. Zásady, pravidla, která při psaní používá Jaroslava Šálková, jsou však platná všeobecně.

Kavče díky!

Miky