· trampská literární soutěž ·

Povídky a básně od ohně, pro všechny, kdo umějí slyšet les.

52. ročníkuzávěrka 28. února 2026vyhlášení poslední květnový víkend, u ohně na tábořišti

Jaroslav Šlejmar - Kutloch - CEPOVÁNÍ KRAJINY

Na tuhle trampskou knížku jsem byl moc zvědavý. Kutlocha znám coby ryzího trampského barda, básníka, za jehož každým veršem jsou desítky našlapaných kilometrů, zapálené večerní ohně i noci pod hvězdami. Najednou je tady knížka prozaická. Jak jsem se do ní začetl, hned mi bylo jasné, že v této próze je víc poezie než v mnohých básních. Ale nejen poezii v textech najdete, ale i krásný popis procházené krajiny včetně její dávné i novější historie, autentické zážitky, potkávání lidí dobrých i těch druhých, setkání se zvířaty lesními i domácími.

Na tuhle trampskou knížku jsem byl moc zvědavý. Kutlocha znám coby ryzího trampského barda, básníka, za jehož každým veršem jsou desítky našlapaných kilometrů, zapálené večerní ohně i noci pod hvězdami. Najednou je tady knížka prozaická. Jak jsem se do ní začetl, hned mi bylo jasné, že v této próze je víc poezie než v mnohých básních. Ale nejen poezii v textech najdete, ale i krásný popis procházené krajiny včetně její dávné i novější historie, autentické zážitky, potkávání lidí dobrých i těch druhých, setkání se zvířaty lesními i domácími.

Věděli jste, že Kutloch většinou vandruje sám a často se vydává po stopách knih, jejichž děj se v dané, jím cepované krajině odehrává, nebo ji popisuje? Pro mne, trampa, který rád a téměř výhradně vandruje v houfu, je Kutlochovo samotářské putování poněkud nepochopitelné, ale při čtení této knihy jsem nabyl pocitu, že o samotě se člověk stává vnímavějším k okolí a jeho kouzlům, romantice, poetice.

Kutloch navíc cítí potřebu se s tím vším svěřit, podělit, pochlubit. Proto jsou jednotlivé vandry popsány formou dopisů jeho trampským bratrům, Kůťovi, Garrymu, Čendovi a Tonymu.

Zaujalo mne i jejich řazení, nejsou za sebou chronologicky tak, jak vznikly, ale jsou řazeny do měsíců, ve kterých se vandry odehrály. V každém měsíci je tak hned několik roků.

Říká se, že dobrou knihu člověk přečte jedním dechem. Přiznám se, že s touhle mi to takhle nejde. A to je dobře, Kutlochovy texty je třeba číst pomalu, vstřebávat, vychutnávat. Tak si ji dávkuji, odkládám ji, přemýšlím o každé kapitole abych se k ní hned zase vracel. Možná se po každém příběhu vydávám na malý vnitřní vandr, cítím vůni ohňů osamoceného tuláka i našlapané kilometry v nohách. A lituji, že s Kutlochem nemůžu některou z jeho cest sdílet opravdově. Ale to by pak nebyl jeho osamělý vandr, to bych se cpal někam, kde bych překážel a zacláněl jeho cestou zjitřenému vnímání. A to by byla chyba!

Proto se jen těším na další jeho knihu, která mne na vandr s ním vytáhne svými řádky. Je jedno, jestli bude prozaická nebo básnická, stejně v ní bude náruč poezie a romantiky. Ještě je potřeba dodat, že autorem anotace je Petr Vokoun Náhlík.

Hafran

O Trapsavci v pár větách

Trapsavec je trampská literární soutěž — už přes padesát ročníků. Scházíme se u ohně, čteme si nahlas, tiskneme sborníky a předáváme dřevěné Trapsavce. Autoři, porotci i kamarádi jsou tu doma.

Novinky můžeš sledovat také na Facebooku ve skupině TRAPSAVEC.

TRASA — trampská fotografie a grafika

Trapsavecký deníček od Kavčete

„… píšeme to, co bychom si u ohně rádi sami poslechli.“