*31. 10. 1903 prof. Karel Langer – Juraj

– výtvarník, pedagog; woodcrafter; v roce 1920

vstoupil do Obce Psohlavců, kdy v Hradci Králové působil K. Bukovanský,

který si tehdy říkal Lumír Hradecký.

Kmen Inků z Hradce Králové později vedl se svým přítelem J. Bílkem jako

kmen LLM a LPVP-ML. Již od roku 1922 se také znal s M. Seifertem, se

kterým hradečtí junáci tábořili u srubu Walden pod Smrekovicou v Nízkých

Tatrách na Slovensku.

V roce 1924 odchází z LLM společně s M. Seifertem a stává se jeho "pravou

rukou" v nové organizaci Klub woodcrafterů a později Lize pro výchovu

přírodou.

Ilustroval knihu E. T. Setona Z lesní říše (1925), s M. Seifertem vydával

Hlasatel Moudrost lesa. Především jeho zásluhou a plzeňáka F. Bendla se

byla velmi rychle v LVP-ML zavedena rada orlích per a nastává rozmach

plnění těchto zkoušek podle E. T. Setonova Svitku březové kůry (1925)

v překladu M. Seiferta.

Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

zodpovědný za orlí pera byl K Langer zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

1928. Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací

(Ligy Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl na Samechově.

Po svatbě se stáhl z činnosti v LČSW (1930). Stál u zrodu Družstva Walden

(1932) se kterým spolupracoval po celou dobu existence.

V roce 1923 dokončil středoškolská studia v Hradci Králové; učitel - v Novém

Hrozenkově (1923 - 1925), v Opavě a ve Fryštáku – Karviná II (1925 - 1926),

v Jičíně v Čechách (1926 - 1928); studium  na Vysoké škole umělecko-

průmyslové v Praze (1928 - 1932), profesorem kreslení na středních školách

v Bratislavě (1932 - 1939) a na dívčím reálném gymnasiu a učitelském

ústavu v Hradci  Králové (1939 - 1940) a na Škole uměleckých řemesel

v Brně (1940 - 1943);

Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma

i v zahraničí, ilustroval knihu Zbojník na Gruni (1997). Je autorem

odborných článků a studií (např. Atlas lidových staveb). Kulturně historická

a etnografická cena Langerových prací leží zejména v jeho soupisu reálií

tradiční i současné vesnice, čímž se zařadil k předním českým

dokumentaristům lidové kultury.

V roce 1932 spolu s Antonínem Strnadelem provedení první expozice

Okresního muzea ve Vsetíně, v roce 1936 spolupráce na Salašnické výstavě

v Novém Hrozenkově, v roce 1942 zavedení výroby dřevěných hraček

v Novém Hrozenkově, a Valašské Bystřici, v letech 1944 - 1945 referent pro

lidovou a umělecko-řemeslnou výrobu v oblasti Obchodní a živnostenské

komory v Hradci Králové, založení avedení vývojového oddělení Ústředí

lidové a umělecké výroby v Brně, v letech 1964 - 1972 spolupráce na

výstavbě Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, spolupráce

při budování Památníku národního umělce Antonína Strnadla v Novém

Hrozenkově, v roce 1980 organizoval výstavu „Nový Hrozenkov od minulosti

k dnešku“; v roce 1981 výstava „Lidová kultura v dokumentárních kresbách

Karla Langra“ v Karlovském nuzeu ve Velkých Karlovicích;

výtvarné práce v oboru národopisu - kresebná dokumentace lidové kultury

jižního Valašska uložená v Národopisném muzeu v Praze (1929), kresebná

dokumentace pro Okresní muzeum ve Vsetíně (1929 - 1933), kresebná

dokumentace horního Vsetínska pro národopisné muzeum v Brně (1956 -

1958), kresebná dokumentace hanácké kultury  pro národopisné muzeum

v Brně (1959 - 1960), kresebná dokumentace lidového nábytku a hraček

Hané pro Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1972 - 1975),

O hnutí woodcraft se zajímal až do smrti – publicista Wampum 3-97;

publikace Lidová kultura v dokumentárních kresbách Karla Langra

(1981); Nový Hrozenkov se stal jeho druhým domovem, kam vždy dojížděl

na léto ze svého brněnského bydliště. Svůj vztah k tomuto místu zachytil

v knize Útržky ze vzpomínek na Nový Hrozenkov (1992);

/*Prugg nad Litavou/