* 3. 5. 1944 RNDr. Ivan Makásek

* 3. 5. 1944 RNDr. Ivan Makásek – přírodovědec, ochránce přírody, publicista, prozaik,

spisovatel, woodcrafter a skaut. Dlouholetý skaut, známý pod přezdívkami

Malý Medvěd a Hiawatha. Založil a vedl skautský oddíl Neskenon

(3. chlapecký skautský oddíl Praha). Byl též zakladatelem a prvním vůdcem

3. skautského střediska Thecumtha Praha.

Založil a po dvě desetiletí jako šéfredaktor vedl časopis pro ochranu přírody

a životního prostředí NIKA. V roce 1992 založil a jako šéfredaktor vedl

časopis Wampum Neskenonu - časopis pro skauty a woodcraftery, který

navázal na ochranářský časopis Taraxacum a samizdatový Wampum

Neskenonu vydávaný v 80. letech. V letech 1957 - 58 byl členem oddílu Hoši

od Bobří řeky. Po letech trampování převzal družinu Medvědů v tábornickém

oddíle Josefa Zikána a s rovery z Dakoty vedli pak 1. psohlavecký tábor na

Nežárce v roce 1965. V září téhož roku se družina Medvědů stává klanem

Černého medvěda v jím založeném oddíle Neskenon, a ten se stal součástí

pražských Psohlavců. V Hiawathově období „objevil“ Neskenon hru lakros

(1967) a v průběhu dalších let o ni obohatil český „podzemní“ skauting. Na

jaře 1968 se zapojil do obnovy skautské organizace. Oddíl Neskenon vedl

4 roky včetně 4. tábora, na jehož konci předal vedení Jiřímu Kafkovi - Owígovi.

Odešel, aby se – z vůle 2. náčelníka – opět na čas vrátil jako šaman a vytvořil

v Neskenonu ohnivecké  společenství. V roce 1972 přišel s projektem táboření

v tee-pee. O dva roky později zakládá ochranářskou skupinu TARAXACUM,

do které se po zákazu skautingu skryly skautské oddíly Neskenon, Pětka a

mnozí trampové z okruhu Brdské Smečky. Doktorát obhájil na katedře nižších

rostlin v roce 1986. Desetlet pracoval jako profesionální ochránce přírody,

poté jako ekologický novinář, profesionální kariéru zakončil jako ekologický

poradce premiéra v letech 2005 - 06, kdy odešel do důchodu, který zahájil

výpravou do Kanady. Navštívil Yukon a Britskou Kolumbii. Poznatků z cesty

využil k napsání dalších tří knih věnovaným indiánům, které vydal vlastním

nákladem. Jako spisovatel začal shrnutím neskenonského svérázu do

almanachu Stezkou Neskenonu (1968), který pak vydávali vždy po třech

letech i další náčelníci.

Vydané publikace a knihy: Kult ohně: obřady Neskenonu a R. K.  Shawnee

(1967), Služba (1969), Táboříme v týpí (1972), Služba: příručka pro

roverskou činnost (1991, zkrácené a upravené vydání Jiřím Mackem –

Čiksikou), V Zemi zeleného rákosí (1996), Český lakros. Sport našich

skautů a trampů (1998), Lakros. Sport českých skautů a trampů (1999,

výrazně rozšířené a přepracované vydání), Poselství Svatojánských

proudů: příspěvek k rané historii skautingu, vodáctví a trampingu středních

Čech (2001), Kluci z Dakoty: příběhy z období ilegálního skautingu (2003),

Kluci z Neskenonu: cesta ekumenického skautingu (2004), Kluci

z Neskenonu a lidé z Midé. Cesta ekumenického skautingu (2007), Stále

vztyčují totemy: malý průvodce po indiánských skupinách Yukonu a Britské

Kolumbie (2008), Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku

(2010), Indiáni Britské Kolumbie strpěli Olympiádu (2011) a

Neskenonské návraty (2013).