* 4. 1. 1922 Milan Klimánek – Wayseeker

– slezský woodcrafter – překladatel

a propagátor hnutí woodcraftu mezi polskou mládeží.

Spolu se svou druhou ženou, paní Jadwigou Sosnowskou - Klimánek založil

v Katovicích vydavatelství Biblioteczka Walden, v jehož rámci vydali se svými

spolupracovníky celou řadu knih s woodcrafterskou tématickou, určených

především pro polské čtenáře.

Rodák ze Slezské Ostravy, období svého dospívání prožil v Dobré u Frýdku.

Jeho výchovu silně ovlivnil otec, nadšený turista, člen tehdejší Pohorské

jednoty Radhošť a jeden z průkopníků českého lyžařství v Beskydách.

Četba knih E. T. Setona, J. Londona, F. Coopera, různých cestopisů a jiné

literatury z otcovy knihovny jej vedla k důvěrnému styku s přírodou

a poznávání myšlenek woodcraftu.

Již v chlapeckých letech se seznámil s knihou E. T. Setona Svitek březové kůry,

v překladu upraveném M. Seifertem a jako samotář přistupoval k plnění činů

podle oddílu "Kniha Orlích per" této knihy.

Během svých gymnaziálních let publikoval také několik svých básnických

pokusů, které vyšly ve "Studentském časopise" a "Mladém Ostravsku"

Jeho cesta k woodcraftu vedla skrze skauting. Byl členem nejprve Sboru

skautů DTJ a později Svazu junáků skautů, kde byl vlčetem v ostravském

oddíle Josefa Liščaře.

Založil a vedl roverskou hlídku, která se později transformovala v roverský

kmen Netopýrů. Navzdory kritické době nerozpustil svůj kmen a dále

pracoval s mládeží. Ten v době ohrožení naší republiky spolupracoval

s československou armádou při evakuaci českého obyvatelstva z Těšínska

a v období okupace zajišťoval kurýrní služby pro Slezský odboj.

Byl vězněn gestapem a v období protektorátu vyloučen ze všech českých škol.

Za svou činnost v Junáku během 2. světové války dostal čestný  bronzový

Junácký kříž "Za vlast 1939 - 1945".

Po válce se jeho kmen rozšířil ve skautské středisko, které v letech 1945 –

1948 mělo 3 oddíly junáků, smečku vlčat a oddíl skautek. V Junáku prožil

i trpké období likvidace skautingu po únoru 1948, i jeho krátkodobé

zmrtvýchvstání v letech 1968 - 1970, kdy byl organizačním činovníkem

pro lesní školy při Slezské zemské junácké radě.

Po celý svůj život však tíhnul k woodcraftu. Zprvu nejasné tušení,

že woodcraft je jádrem junáctví, se změnilo po opětné likvidaci Junáka

v září 1970 v pevné přesvědčení.

Již v roce 1968 navázal kontakt s Miloslavem Vavrdou – Minehavou

a s Liborem Pechou – Norkem Samotářem. Ovšem vývoj politické situace

tehdy znemožnil obnovení Ligy Lesní Moudrosti jako samostatné organizace.

Během 70. - tých let se podruhé oženil, a po odchodu do důchodu přesídlil

za svou druhou ženou Jadwigou Sosnowskou do polských Katowic. Tady jej

zastihnul rok 1989.

V roce 1990 se pokusil obnovit dopisem svůj kontakt s Miloslavem Vavrdou

– Minehavou,  který však již nežil.. Jeho dopis se dostal do rukou lidem

z obnovující se LLM, se sídlem v Praze a M. Klimánek se tak, až po mnoha

letech od svého prvního setkání s woodcraftem. stal "stráží" LLM,

dokonce jednou z prvních přihlášených.

Vzhledem k místu svého působení si byl od samého počátku vědom obtížnosti,

ale i významu svého postavení v rámci polské společnosti. Začal aktivně šířit

woodcrafterskou myšlenku, a to způsobem, který se ukázal vzhledem k jeho

fyzickým možnostem jako nejvhodnější. Zúročil své mnohaleté zkušenosti

z práce ve skautské organizaci, a začal postupně překládat do polštiny

woodcrafterskou literaturu. Prvním nesmělým pokusem byl článek

o E. T. Setonovi, který vyšel v polském tisku 4. 11. 1990 a polská verze

programového prohlášení LLM.

Možná mělo na jeho rozhodnutí začít publikovat, překládat  a vydávat knihy

vliv seznámení s Alešem Kapicou – Keny Otterem na přelomu let 1991 - 1992,

kdy započala jejich pravidelná setkání, která byla přerušena až začátkem

Kenyho studií v Brně v roce 1998.

Ovšem činem, který by již sám o sobě postačil na záznam v historii

woodcraftu v Polsku byl překlad Knihy Lesní moudrosti od E. T. Setona

(podle českého překladu Miloše Zapletala z roku 1970), a její vydání pod

názvem Zwitek kory brzozowej v roce 1992 vlastním nákladem v počtu

cca 300 kusů (později vyšla ještě jedna reedice).

Vydáním Knihy Lesní moudrosti začala plodná práce „Biblioteczky Walden"

jejímž jádrem byl M. Klimánek se svou paní J. Sosnowskou - Klimánek

a nestor  polského woodcraftu Tadeusz Wyrwalski, který je autorem knihy

Rozwoj puszczaństwa 1902 - 1992.

Zcela přepracované vydání Zwój kóry brzozovej podle aktualizovaného

Svitku březové kůry LLM z roku 2003 (Přeložili: Julius Moravec – Wabaša,

Martin Kupka – Logan, František Kožíšek – Biminiji) vyšlo v roce 2005.

Bohužel méně nadšeně lze již hovořit o postoji, jaký zaujala česká LLM vůči

své osamělé „stráži“. Od počátečního období, kdy byl jednatelem LLM

František Kožíšek - Biminiji, postupně vzájemná komunikace ze strany LLM

stagnovala.

Nakonec vyvrcholila až do úplné ignorace, což vedlo Wayseekera v roce

1996 k ukončení členství.

Ani v Polsku nebyla situace příliš růžová. První pokus o navázání styku

s harcerským oddílem ZHP se nezdařil. Odlišné historické pozadí vývoje

Harcerské organizace – ta na rozdíl od českého Junáka nebyla donucena

ukončit svou činnost, ale stala se naopak jedinou zastřešující organizací

pro mládež – vedlo ke zvýraznění paramilitárního charakteru Baden-

Powellowa skautingu a volnomyšlenkářský woodcraft se navzdory cyklu

šesti přednášek a besed u jejích činovníků neujal. Teprve pozdější

zdemokratizování poměrů umožnilo bezproblémovou existenci

woodcraftersky orientovaných harcerských skupin.

S odstupem let je již možno říci, že v Polsku přeložený a vydaný Svitek

březové kůry a další neméně významné publikace Biblioteczky Walden,

měly vliv na oživení ideje lesní moudrosti - puszczaństwa (od slova "puszcza"

- prales; divočina) v Polsku, a jsou dnes již nezbytnou pomůckou při práci

v harcerských oddílech s orientací na "puszczaństwo" neboli woodcraft.

/*Slezská Ostrava/