† 3. 12. 1941 Miloš František Seifert – Woowotanna – pseudonymy: Vojvoda, Balú (1922 – 1925), Černý Medvěd, St. Orlovský, Svatoborský

– woodcrafter, zakladatel

československého woodcrafterského hnutí;

učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel

kromě woodcraftu propagoval zdravý životní styl, vegetariánství, pacifismus,

buddhismus, ekologii a ochranu přírody.

Otec Emil S. (1856 - 1926) byl ředitelem Měšťanské školy v Sušici, matka

Marie Karolina roz. Poláčková (1854 - 1930) učitelkou na dívčí obecné škole.

Měl tři starší sourozence (Marie, Ladislav, Jaroslav), kteří se stejně jako on

stali pedagogy.

Již  v roce 1911 zakládá společně s kolegou Ferdinandem Pakostou oddíl

skautů na berounském gymnáziu, po vzoru profesora A. B. Svojsíka. Jako

profesor přírodopisu vede také „Kroužek přátel přírody“, se kterým podniká

výlety spojené s poznáváním přírody a tábořením. To se již vlna zájmu

o anglické skautské hnutí v pedagogických kruzích dostala z Německa

i k nám. Skautské družiny vznikaly ve školách po celých Čechách.

Berounský oddíl díky M. Seifertovi a jeho kolegovi M. Maixnerovi svou

pozornost velice záhy odvrátil od Baden-Powella k původnímu zdroji –

k E. T. Setonovi. Tento malíř, spisovatel, lovec a přírodovědec pacifisticky

zaměřeným pedagogům imponoval víc, než voják Robert Baden-Powell.

V první polovině roku 1913 zakoupil Seifert "The Book of Woodcraft" a

"Two Little Savages", podle kterých začal berounský oddíl „Dětí Živěny“

od letního tábora pracovat, jako první woodcrafterský kmen na evropské

půdě. Ve stejnou dobu v Praze profesor Bořivoj Müller a spolužák M. Seiferta

Jan Hořejší zakládali první oddíly Psohlavců. Ty se zanedlouho odtrhnuly

od skupiny A. B. Svojsíka a vstoupily pod záštitu spolku Záchrana. Oba

spolužáci spolu udržovali úzké kontakty již od roku 1907, kdy společně

vydávali, po dobu tří let, studentský časopis Úsvit.

V roce 1915 založily spřátelené junácké skupiny z Prahy, Berouna, Příbrami,

Plzně, Loun a dalších míst „Obec Psohlavců“, která byla konkurencí Junáku

A. B. Svojsíka. Obec vydávaka vlastní časopis Psohlavec, rozmnožovaný

hektograficky. Po převratu roku 1918 zakládají někteří vůdci Obce Psohlavců

samostatnou oficiální organizaci Děti Svobody. Počátkem roku 1919 byl

proveden pokus o začlenění všech junáckých skupin do jednotného „Svazu

Skautů“, ovšem neúspěšný. Již během léta je obnovena Obec Psohlavců, která

dál pracuje samostatně ve své činnosti.

Dne 30. 6. 1919 M. Seifert oženil s učitelkou a medičkou Antonií Paterovou.

na Magistrátu hlavního města Prahy.

V září 1919 M. Seifert, nejspíš pod vlivem svého švagra Václava Patery, který

už na Slovensku krátce učil, odešel učit na reálné gymnázium do Dolného

Kubína.  Ani tam však M. Seifert neustal ve svém misijním úsilí pro rozvoj

Obce Psohlavců a zakládá zde družinu Horních chlapců, kterou vede jeho

student Ján Čaplovič. Vznik woodcrafterského kmene na Slovensku vedl

k tomu, že Obec Psohlavců na svém listopadovém sjezdu v Berouně přijala

rozšíření názvu na Československá obec junácká Psohlavci – Horní chlapci.

Na Slovensku ve stejnou dobu působí také Jan Hořejší, který rovněž založí

v Košicích družinu, ale vstoupí s ní do konkurenčního Svazu skautů. Názory

jednotlivých vůdců na vztah ke Svazu skautů A. B. Svojsíka se začínají

odlišovat.

Během svého pobytu na Slovensku M. Seifert začal pracovat na první

woodcrafterské příručce "Přírodou a životem k čistému lidství", vycházející

z E. T.  Setonovy příručky „The Book of Woodcraft“, která dala Psohlavcům

vlastní program. M. Seifert už tou dobou věděl, jak v USA odstranili z vedení

Boy Scouts of America E. T. Setona a viděl jak Baden-Powell pozvolna strhl

ve skautském hnutí veškerou pozornost výhradně na svou osobu. Proto chtěl

zabránit asimilaci Psohlavců se Svazem skautů stůj co stůj. Roku 1921

navázal písemný kontakt se Setonem, který se stal důležitým pro další

směřování Psohlavců.

V roce 1922 dochází k rozštěpení Obce Psohlavců, kdy jedna část (J. Hořejší,

N. Pokorný) vstupuje do Svazu skautů a druhá část pod vedením M. Seiferta

založila woodcrafterskou organizaci Zálesácká liga Československá, která

se  po roce přejmenovala na Ligu Lesní moudrosti. Vydává vlastní časopis

Vatra (redaktor M. Seifert - 1922 (1. ročník) a zpravodaj Hlasatel.

M. Seifert vedl organizaci do roku 1924, kdy odešel a založil Woodcrafterský

klub, později přejmenovaný na Ligu pro  výchovu přírodou "Moudrost lesa".

Vydal jedno číslo oficiálního časopisu Lesní moudrost, ale pro finanční potíže

se později musel  spokojit se zpravodajem Hlasatel Moudrosti lesa, tištěným

hektograficky.

Od roku 1927 podnikal tehdejší náčelník LLM Jaroslav Šimsa kroky

k opětovnému sjednocení  woodcraftu v Československu, pro jeho

dlouhodobou nemoc dochází ke sjednocení až na podzim 1928. Náčelníkem

sjednocené Ligy československých woodcrafterů je M. Seifert zvolen Radou

důvěrníků dne 21. 10. 1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20.- 21. 10.

1928 ve Studentském domově v Praze II – Na Slupi.

Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost

lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.

Na jaře 1931 se M. Seifert vzdal náčelnictví Ligy lesní moudrosti a až do své

smrti působil v čestné funkci Strážce totemu (de facto ligový ohnivec).

Čekal na veřejné uznání svých zásluh (kterého se však nedočkal) do roku

1936, kdy o Vánocích navštívil ČSR zakladatel woodcraftu E. T. Seton.

Až do své smrti neúnavně propagoval woodcraft v pojetí E. T. Setona,

publikoval v tisku, vydával knihy, překládal.

Zemřel během 2. světové války v Bechyni na mozkový nádor ve věku 54 let.

Dílo: Kapesní knížka českých junáků: stručný přehled nejdůležitějších

znalostí a výkonů, jakož i potřeb skauta v zemích českých (společně

s M. Maixnerem nákladem vlastním, 1913), Přírodou a životem k čistému

lidství. Příručka českých junáků (Dědictví Komenského, 1920), Základy

kmenového zřízení pro chlapce a děvčata. Návrh samosprávy mládeže,

(přepracovaná příručka E. T. Setona Svitek březové kůry pro české prostředí

Zálesácká liga československá, 1922), U básníka Frederika van Eedena,

(B. Kočí, 1922, vyšlo v Nizozemsku jako Herinneringen aan Holland.

Op bezoek bij de dichter Frederik van Eeden (Boekhandel Comenius, 2003)

Osvobozené mládí (Melantrich, 1923), Svitek březové kůry (přepracovaná

příručka E. T. Setona pro české prostředí, B. Kočí, 1925),  Woodcraft

(nákladem vlastním, 1927), Radostná škola (R. Promberger, 1929), Rok

v přírodě (Liga čsl. woodcrafterů, 1929), Vidoucí oči. Kniha výzkumů

v přírodě pro mládež (Společnost Československého Červeného kříže, 1930),

vyšlo též slovensky jako S otvorenými očami. Kniha výskumov v prírode pre

mládež (1935), Den v táboře. Z táborové kroniky letošní (Slunovrat, 1934),

Divoši u Tichého jezera (Lípa, na pokračování 1933 - 1934), samostatné

vydání 2017 (jako novoročenka u příležitosti 130. let od narození M. Seiferta),

Henry D. Thoreau, filosof přírody (Společnost Československého Červeného

kříže, 1934), John Ruskin. Apoštol pravdy a krásy (Josef Svoboda, 1937 - dvě

vydání), Ahimsa (přepis rukopisu z roku 1934, Šrámizdat, 1991)

Překlady – John Ruskin - Tomu poslednímu (B. Kočí, 1910), Thomas Carlyle –

O lidské povaze (J. Pelcl, 1911), Ralph Waldo Emerson - Příroda (J. Pelcl,

1912), Frederik Van Eeden - Hrdinná láska (J. Laichter, 1919), Frederik Van

Eeden - Johannes Viator (K. Neumannová, 1919), Ouida (Louise de la

Ramée) - Flanderský pes (B. Kočí, 1919; II. vydání B. Kočí, 1928, Frederik Van

Eeden - Zázraky a mysticism v staré i nové době (Sfinx, 1921), Frederik Van

Eeden - Radostný svět. Úvahy o člověku a lidské společnosti (Sfinx, 1922)

Frederik Van Eeden - Otevřený list skautům (Federace čs. skautů, 1922, dvě

vydání), Holst-Rolandová, Henrietta - Moliére. Na paměť třístého výročí jeho

narození (J. Košatka, 1922); Ernest Thompson Seton - Duch lesů (Federace

čsl. skautů, 1922),  Ernest Thompson Seton - Svitek březové kůry (Smečka

Černých vlků, 1924), Ernest Thompson Seton - Indián. Rysy Indiánova

charakteru (B. Kočí, 1923), Ernest Thompson Seton - Kniha Orlích per.

Zkoušky a stupně Ligy lesní moudrosti (Smečka Černých vlků, 1923), John

Hargrave - Škola lesů (Smečka Černých vlků, 1923), John Hargrave  - Zkoušky

kmenových funkcionářů (Smečka Černých vlků, 1923), Henry David Thoreau -

- Walden či život v lesích (B. Z. Nekovařík, 1924; II. vydání J. Otto 1933),  John

Hargrave - Listy z wigwamu (Čin, 1924), John Hargrave  - Kniha totemů

(Smečka Černých vlků, 1924), John Hargrave  - Kmenová výchova chlapců.

Praktické základy přirozeného obrození (kor. upr. M. Seifert, Čin, 1924 –

stoupa), John Hargrave  - Civilizace se řítí (kor. upr. M. Seifert, Čin, 1924 –

stoupa), Ernest Thompson Seton - Dvanáct tajemství lesa (B. Kočí, 1925;

II. vydání v samizdatu - V. Oborský, 1978), Ernest Thompson Seton - Za

sandhillským jelenem (B. Z. Nekovařík, 1925; II. vydání J. Otto, 1929), Ernest

Thompson Seton – Z lesní říše (Melantrich, 1925), Rhys Davidsová –

Buddhismus (J. Otto, 1927), Joseph Estlin Carpenter - Srovnávací náboženství

(Melantrich, 1929),  Ligt de Bart - Znovuzrození Marie (Lis knihomilův

F. J. Müller, 1932), Frederik Van Eeden - Bratři (J. Otto, 1934), Aldous Huxley

- Co ty budeš dělat? Otázka tvořivého pacifismu (Václav Petr, 1937), Ernest

Thompson Seton - Ze života severních zvířat, I. - V. díl (Nakladatelské

družstvo Máje, 1937 - 1938), Ernest Thompson Seton - Katug, dítě sněhu

(V. Petr, 1940), Ernest Thompson Seton – Stopami Černého vlka (Státní

nakladatelství, 1945), II. vydání (SN, 1946);