· trampská literární soutěž ·

Povídky a básně od ohně, pro všechny, kdo umějí slyšet les.

52. ročníkuzávěrka 28. února 2026vyhlášení poslední květnový víkend, u ohně na tábořišti

*12. 2. 1908 Doc. MUDr. Václav Čedík – Antar

– woodcrafter;

– woodcrafter;

syn železničního topiče, který padl během první světové války.

od roku 1923 členem Kmene Synové Luny v Benešově. Kmen založili Josef

Kozák, Antonín Škvor, Jan Pecků a V. Antušek, později přistoupili V. Čedík,

Václav Brejška a Václav Kraus.

Po roce 1926, když je osobně navštívil P. Koudela a v mnohém uvedl na

správnou cestu, uspořádali nábor nových členů propagační výstavkou svých

prací a jinými doklady ze svého života ve výloze obchodu, vzrostl jejich počet

na 24 členů. Začínají si říkat Antares - Kmen Antarův, podle svého náčelníka

V. Čedíka - Antara. Odešli s P. Koudelou z LLM, aby založili ISAW.

Působil jako redaktor a publicista časopis Slunce (ISAW), od 7. 4. 1929 člen

ústředního výboru ISAW (Junáci Přírody a Práce);

vedoucí medické sekce Jednoty nemajetných a pokrokových studentů,

Dospíval v obtížných existenčních poměrech a už od gymnázia, na němž

1928 maturoval, si musel vydělávat na studium. Jako student, spolu s jinými

vydával satirický časopis Plivas, tehdy také napsal obsažnou divadelní revui

"Let do vesmíru", která se dostala se do rukou J. Voskovce aj. Wericha

a E. F. Buriana, kteří ji však nevyužili, se slzami v očích ji pak spálil.

Psal také proslovy pro Recidak, kde spolupůsobil Vítězslav Nezval, jehož

představení se konala v budově bývalého divadla  Dada na Slupi. Působil také

v Akademickém klubu.

Odchodem do Prahy činnost benešovské skupiny ISAW stagnovala až zanikla.

Zapsal se na pražskou techniku, z této školy pak přestoupil na Lékařskou

fakultu UK. Od mládí se účastnil politického života levicových, ve 30. letech se

stal vedoucím pracovníkem organizace komunistické mládeže a studentstva.

Jako blízký spolupracovník V. Sinkule vedl pod pseudonymem Antar

protifašistické studentské hnutí. Spoluzakládal Jednotu nemajetných

a pokrokových studentů a Demokratický blok studentstva. Založil, redigoval

a vedl studentské časopisy Blok a Nástup, 1934–1939 byl redaktorem

časopisu mediků a lékařů Roentgen.

Za okupace pracoval v benešovské nemocnici, kde pomáhá lidem stíhaným

Gestapem. Po únoru 1948 působí jako vedoucí redaktor Věstníku českých

lékařů, později jako přednosta psychiatrické kliniky Lékařské fakulty

v Plzni, působí na pražské psychiatrické klinice a v roce 1953 s podlomeným

zdravím odchází jako primář do Státního psychiatrického léčebného ústavu

do Havlíčkova Brodu, podlehl zákeřné nemoci.

Po uzavření českých vysokých škol 17. 11. 1939 našel zaměstnání na interním

oddělení benešovské nemocnice, kde pomáhal lidem stíhaným Gestapem. Stal

se členem vedení partyzánského hnutí na Benešovsku a koncem války byl

odvlečen na nucené práce. Medicínu mohl dokončit až po 1945, kdy se ve

zdravotnictví angažoval politicky (jako zdravotnický publicista a

organizátor) a pedagogicky. Stál u zrodu časopisu Sociální a zdravotnická

politika a v červnu 1948 byl pověřen redigováním 9.– 25. čísla Věstníku

československých lékařů. Působil také jako předseda Svazu čs. Lékařů.

V letech 1948–1951 byl přednostou psychiatrické kliniky v Plzni. V roce 1950

se zúčastnil zájezdu československých lékařských vědeckých pracovníků do

SSSR. Práci na několika monografiích i na klinice mu od 1948 komplikovala

vážná choroba.; Vrátil se do Prahy, kde nastoupil jako zástupce přednosty

psychiatrické kliniky, ale v roce 1953, po zhoršení svého zdravotního stavu,

odešel z Prahy pracovat na klidnější místo. Do konce života působil jako

primář ve Státním psychiatrickém léčebném ústavu v Havlíčkově Brodě.

In memoriam byl vyznamenán medailí J. E. Purkyně.

Jeho literární práce byly ovlivněny marxismem, odrážely politické a sociální

poměry doby svého vzniku a reagovaly na nebezpečí nastupujícího fašismu.

V oboru psychiatrie se věnoval především přípravě kapitol do

vysokoškolských učebnic. Nedokončena zůstala jeho Obecná psychiatrie

s psychologickým úvodem. Patřil u nás k předním zastáncům teorie

I. P. Pavlova.

Publikace – abc dialektického materialismu (edice slunce sv. 1, Praha, 1934),

Tak pravil Wolker - technika a chemie jeho slov (edice slunce sv. 4, Praha,

1934),

publikace Památce doc. MUDr. Václava Čedíka – Antara (uspořádali Karel

Cvejn a F. Turnovec, OÚNZ Benešov, 1961), Antar bojující (K. Cvejn editor;

památce doc. MUDr. Václava Čedíka-Antara : Výbor z jeho literární tvorby;

SZdN, 1963),  Abeceda dialektického materialismu, 1945;

Neurosa jako nedořešený konflikt, 1941; kapitoly in: Repetitorium všeobecné

psychiatrie s psychologickým úvodem, 1953 (knižně 1955); Psychiatrie a

psychologie, 1953 (2. přepracované vyd. 1955); Psychiatrie a psychologie pro

zdravotnické školy, 1953; Schizofrenie dementia praecox + Somatogenie in:

Speciální psychiatrie, 1956;

/*Benešov/

O Trapsavci v pár větách

Trapsavec je trampská literární soutěž — už přes padesát ročníků. Scházíme se u ohně, čteme si nahlas, tiskneme sborníky a předáváme dřevěné Trapsavce. Autoři, porotci i kamarádi jsou tu doma.

Novinky můžeš sledovat také na Facebooku ve skupině TRAPSAVEC.

TRASA — trampská fotografie a grafika

Trapsavecký deníček od Kavčete

„… píšeme to, co bychom si u ohně rádi sami poslechli.“