* 1. 6. 1908 JUDr. Fortunát Toman – Rychlý jelen – pseudonym (jméno dědečka) Jan Bareš

– woodcrafter; zakladatel družiny Lišek v obci Chválenice (na jižním

Plzeňsku; 1920 - 1924), později člen kmene Delawarů.

Narodil se ve Chválenicích rok po svatbě svých rodičů. Po dědečkovi Janu

Barešovi zdědil umělecké sklony, po tatínkovi zodpovědnost, po obou pak

cílevědomost a organizační schopnosti. V šestnácti letech založil ve

Chválenicích první junácký oddíl, Družinu lišek, a poté se stal i prvním

jednatelem sportovního klubu v roce 1931, kdy byly zaslány Zemskému

úřadu v Praze spolkové stanovy k potvrzení. První chválenický dres byl

napodobením dresu plzeňské Viktorie, která se tehdy probojovala až do

Středoevropského poháru - černé košile s bílým štítkem SKCH (Sportovní

kroužek Chválenice) a bílé trenýrky.

Psal básně a a pohádky. Jako umělecký pseudonym si zvolil jméno svého

dědečka Jana Bareše. Byl silně duchovně zaměřen a k dědictví meziválečného

katolického básnického proudu se také přiřazoval. Vedle dvou básnických

sbírek (První květy, Na dětských strunách) zanechal nezanedbatelnou

rukopisnou pozůstalost, mj. baladickou pohádku o slepé Marušce, obdařené

darem čistého srdce a vidoucího ducha.

Během roku 1930 publikoval pod pseudonymem Jan Bareš v dětské příloze

deníku Národní politika několik hádanek zvaných Ráček.

Absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity včetně doktorátu.

Jeho nadějnou profesní dráhu však zlomila padesátá léta. Režiséři procesů

padesátých let využili jeho duchovní zaměření a přiřadili básníka ke spiknutí

katolických intelektuálů. Byl zatčen, odsouzen a vězněn.

Po návratu následovala zaměstnání v zemědělství a osamělé živoření

v důchodu.

Osamělý však rozhodně nebyl. Spolu se svým kamarádem M. Němcem

ve volných chvílích pracoval s několika generacemi chválenické mládeže.

Až do své smrti byl věrný svým junáckým myšlenkám.

V roce 1967 byl spoluzakladatelem Vlastivědného spolku pro Chválenice

a okolí.

Spolu s M. Němcem byl i oporou faráře Josefa Mudrocha při péči o kostel

sv. Martina a o farnost.

Bohužel, veškerá jeho pozůstalost byla zřejmě po jeho úmrtí likvidována.